Některé příběhy překračují hranice času, zemí i generací. Ne proto, že by byly jednoduché nebo šťastné, ale protože v sobě nesou hodnoty, kterým rozumíme bez ohledu na to, odkud pocházíme. Příběh Terryho Foxe je právě takovým příběhem.
Terry Fox byl osmnáctiletý kanadský student, kterému lékaři diagnostikovali osteogenní sarkom, tedy rakovinu kostí. Aby zabránili jejímu dalšímu šíření, museli mu amputovat pravou nohu. Během pobytu v nemocnici však Terryho nezasáhl pouze vlastní osud. Viděl také utrpení dalších pacientů, mezi nimiž byly i malé děti, a rozhodl se udělat něco pro všechny, kteří se s rakovinou potýkají.
V roce 1980 se proto vydal napříč Kanadou s cílem získat prostředky na výzkum rakoviny. Svou cestu nazval Marathon of Hope, tedy Maraton naděje. Za 143 dní uběhl 5 373 kilometrů, v průměru téměř jeden maraton denně. Běžel s protézou, která mu při každém kroku připomínala, jak náročný cíl si před sebe postavil.
Svou cestu musel 1. září 1980 předčasně ukončit poté, co se mu rakovina rozšířila i do plic. Terry Fox následně zemřel 28. června 1981 ve věku pouhých 22 let. Jeho příběh však jeho smrtí neskončil. Naopak – právě tehdy začala další kapitola jeho odkazu.
Z jednoho běhu se stalo celosvětové hnutí
Po Terryho smrti se jeho myšlenka začala šířit daleko za hranice Kanady. Lidé po celém světě začali pořádat Terry Fox Runs – běhy na počest Terryho Foxe, prostřednictvím kterých získávají finanční prostředky na výzkum rakoviny a zároveň připomínají Terryho odhodlání. Co způsobilo, že jeho příběh oslovil miliony lidí napříč kulturami a generacemi?
„Všichni známe někoho, kdo měl rakovinu. Všichni chceme, aby naši přátelé a blízcí tuto nemoc přežili. Myslím, že v Terrym každý z nás vidí něco, s čím se dokáže ztotožnit – snahu udělat maximum pro překonání překážky a snahu změnit něco, na čem opravdu záleží,“ vysvětluje Peter Sherementa, generální ředitel mezinárodních běhů Terryho Foxe pod záštitou The Terry Fox Foundation.
Právě tato univerzální lidská zkušenost podle něj stojí za tím, že Terryho příběh dokázal překročit hranice Kanady. Rakovina se totiž neptá na národnost ani místo, kde člověk žije. A stejně tak ani snaha pomoci druhým. Terryho odkaz lze podle Petera Sherementy shrnout do tří hodnot, které jsou důležité i pro děti: vytrvalosti, soucitu a aktivního přístupu. Nevzdávat se, všímat si druhých a rozhodnout se něco udělat pro to, aby byl svět lepším místem.
Když se vytrvalost mění ve skutečnou změnu
Běh Terryho Foxe dnes není jen připomínkou jednoho mimořádného člověka. Je také významnou součástí podpory výzkumu rakoviny. Do školních běhů se podle The Terry Fox Foundation po celém světě zapojily již více než 3 miliony studentů. Každý z nich přidává svůj vlastní krok k obrovskému společnému úsilí. „Kombinují své úsilí s více než 3 000 000 dalšími studenty po celém světě. Všichni tito lidé společně získávají prostředky, které financují výzkum rakoviny. Studenti se tak stávají součástí celosvětového hnutí za nalezení účinnějších způsobů léčby rakoviny,“ říká Peter Sherementa.
Podpora výzkumu přitom přináší konkrétní výsledky. Jedním z příkladů je právě rakovina kostí, se kterou Terry sám bojoval. „V Terryho době, pokud jste měli rakovinu kostí, v devíti případech z deseti jste přišli o nohu. Dnes si v devíti případech z deseti nohu zachováte,“ uvádí Sherementa. Výzkum se za více než čtyři desetiletí výrazně posunul. Přesto zůstává jeho financování zásadní. Jak Peter Sherementa připomíná prostřednictvím slov svého přítele, který sám rakovinu přežil: „Když vám lékař oznámí, že máte rakovinu, chcete, aby výzkum proběhl už před deseti lety. Proto musíme výzkum financovat právě teď.“
Proč pokračujeme v Terryho stopách
Právě tyto hodnoty chceme předávat také našim studentům ve školách Maple Bear. Věříme, že vzdělávání nekončí u toho, co se odehrává ve třídě. Chceme studenty vést k tomu, aby vnímali svět kolem sebe, zajímali se o druhé a dokázali sami přispět k jeho pozitivní změně. Proto je pro nás ctí pokračovat v Terryho stopách. Ne proto, abychom napodobovali jeho neuvěřitelný sportovní výkon, ale abychom pokračovali v jeho myšlence. Terry ukázal, že i jeden člověk může svým odhodláním inspirovat miliony dalších. A že změna začíná ve chvíli, kdy se rozhodneme udělat první krok.
Dnes se Běh Terryho Foxe koná v řadě zemí po celém světě a postupně se dostává také do střední a východní Evropy. Peter Sherementa v tom vidí především důkaz toho, co máme jako lidé společné: „Fotografie vašich akcí ukazují oddané učitele, optimistické studenty a pečující rodiče. Přestože vznikly tisíce kilometrů od Kanady, například v Bulharsku, Polsku, Česku nebo na Ukrajině, mohly by to být stejné fotografie jako z Kanady. Školy mají něco společného – lidi, kterým na sobě navzájem záleží a kteří věří, že můžeme svět udělat lepším místem.“ A právě letos se k tomuto celosvětovému hnutí přidáváme také my.
Běh Terryho Foxe v Maple Bear Olomouc
V Olomouci letos pořádáme náš vlastní Běh Terryho Foxe, do kterého se zapojí naši školáci, děti z mateřské školy i děti z okolních olomouckých mateřských škol. Chceme, aby naši studenti poznali nejen příběh Terryho Foxe, ale také pochopili, že jejich vlastní aktivita může mít skutečný význam. Že pomáhat druhým nemusí znamenat velká gesta. Někdy může začít jednoduše – jedním během, jedním příspěvkem nebo rozhodnutím přidat se.
Součástí našeho letošního Běhu Terryho Foxe je proto také veřejná sbírka Běžíme pro naději na platformě Donio.cz. Jejím cílem je podpořit výzkum léčby rakoviny ve Fakultní nemocnici Olomouc. Terry Fox chtěl prostřednictvím svého běhu pomoci vědcům hledat nové možnosti léčby. O více než čtyři desetiletí později pokračujeme ve stejné myšlence – tentokrát přímo v našem městě.
Běžíme pro naději
Terry kdysi začal jediným krokem. Z jeho kroku se stalo hnutí, ke kterému se postupně přidávaly miliony lidí po celém světě. Teď můžeme přidat svůj krok i my.
Přidejte se k nám a podpořte sbírku Běžíme pro naději na Donio.cz. Každý příspěvek, bez ohledu na jeho výši, pomáhá společnému cíli – podpoře výzkumu léčby rakoviny ve Fakultní nemocnici Olomouc. Stanete se tak součástí příběhu, který začal v Kanadě, překonal tisíce kilometrů a dnes pokračuje i u nás v Olomouci. Protože rakovina nezná hranice, ale stejně tak je nezná naděje.
